Zahradníkův SRPEN

Srpen je obyčejně doba, kdy domácí zahradník opouští svou zahradu divů a  j e d e  n a  d o v o l e n o u . Po celý rok sice důrazně hlásal, že letos nepojede nikam, že taková zahrádka je nad každý letní byt a že on, zahradník, není takový blázen a trumbera, aby se někde plahočil ve vlaku a po všech čertech; nicméně, když uhodí letní doba, prchá i on z města, buď že v něm propukl stěhovavý pud, nebo kvůli sousedům, aby se neřeklo. Odjíždí ovšem s těžkým srdcem, pln obav a starostí o svou zahrádku; a neodjede, dokud nenajde nějakého přítele nebo příbuzného, kterému na ten čas svou zahrádku svěří.

"Koukejte," praví, "teď beztoho není na zahrádce vůbec žádná práce, stačí, když se tam jednou za tři dny jen tak podíváte, a kdby snad něco tento, nebylo v pořádku, tak mně napište kartku a já přijedu. Tak teda já na vás spoléhám. Jak říkám, stačí vám pět minut, jen co tam mrknete okem. Načež odjede, vloživ tak svou zahrádku na srdce ochotnému bližnímu. Ten bližní pak dostane druhého dne dopis: "Zapomněl jsem vám říci, že zahrádka se musí každý den kropit, nejraději v pět ráno nebo k sedmé večer. To nic není, jen přišroubujte hadici k hydrantu a hodinku stříkáte. Prosím vás, konifery musíte pokropit celé a hodně vydatně, a pažit také. Kdybyste někde viděl nějakou plevel, tak ji vytrhněte. To je všechno."

Den nato: "Ono je strašně sucho, prosím vás, dejte každému rododendronu asi dvě konve odstáté vody, a každé jehličině pět konví, a ostatním stromům asi po čtyřech konvích. Ty peren, co teď kvetou, potřebují hodně vody - napište mi obratem, co kvete. Odkvetlé stonky se musejí odřezat! Bylo by dobře, kdybyste motyčkou zkypřil všechny záhonky, ona půda pak lépe dýchá. Jsou-li na růžích mšice, kupte tabákový výrobek a za rosy nebo po dešti ty růže jím postříkejte. Víc se zatím dělat nemusí." Třetího dne: "Zapomněl jsem vám říci, že se musí posekat trávník, tím strojkem to uděláte hravě. Ale pozor! Po posečení se musí tráva dobře vyhrabat... Čtvrtého dne,... , pátého dne, ..., šestého dne...

A zatím majitel zahrádky myslí s nepokojem na své kytky a trávníky, špatně spí, nadává, že mu ochotný bližní nepíše denně raport o stavu zahrádky.. Konečně se vrací, ještě s kufry v rukou se řítí na svou zahrádku a rozhlíží se vlhkýma očima _

"Ten lajdák, ten vrták, ten prasák," myslí si hořce, "ten mně tu zahradu zřídil!" "Děkuju vám," řekne suše bližnímu a jako živá výčitka se chopí hadice, aby pokropil zanedbanou zahrádku.