Pranostiky

- Mnoho sněhů v lednu, mnoho hřibů v srpnu.

- Lednový déšť mokří pole a hnojí svaté pole.
- V lednu silný led, v květnu bujný med.
- Když krtek ryje v lednu, končí zima v květnu.
- Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání.

Zahradníkův LEDEN

"Ani leden není pro zahradníka dobou nečinnosti," říkají zahradnické příručky. Zajisté nikoliv; neboť v lednu zahradník hlavně p ě s t u j e p o č a s í. S počasím je to totiž zvláštní věc, nikdy to s ním není v pořádku. Počasí vždycky přestřeluje na jednu nebo na druhou stranu. Teplota se nikdy nestrefí se stoletým normálem. Buď je pět stupňů pod ním nebo pět stupňů nad ním. Srážek je buď deset milimetrů pod normál nebo dvacet milimetrů nad normál, není-li příliš sucho, je nevyhnutelně příliš mokro. Mají-li i lidé, který jinak do toho nic není , tolik důvodů stěžovat si na počasí, jakpak teprve zahradník! Napadne-li málo sněhu, bručí plným právem, že to nikam nestačí. Napadne-li sněhu mnoho, projevuje vážné obavy, že mu to poláme jehličiny . Není-li sněhu, běduje na zhoubné holomrazy...Troufá-li si v lednu zasvítit slunce, chytá se zahradník za hlavu, že mu keře poženou předčasně do mízy. Prší-li, bojí se o své alpinské kytičky, je-li sucho, myslí s bolestí na své rododendrony . A přece by nebylo těžko mu vyhovět. Stačilo by mu, našemu zahradníkovi, kdyby od prvního do posledního ledna prostě bylo žádná celá, devět desetin stupně pod nulou, sto dvacet sedm milimetrů sněhu (lehkého a podle možnosti čerstvého), většinou oblačno, žádné nebo mírné větry západních směrů - a bylo by všechno v pořádku. Ale to je to, o nás zahradníky se nikdo nestará, nikdo se neptá, co by mělo být. Proto ten svět tak vypadá. (...)

Nejhůř je zahradníkovi, když nastanou holomrazy. Tehdy země ztuhne a vyschne na kost, den za dnem a noc za nocí hlouběji. Zahradník myslí na kořínky, které zamrzají v půdě mrtvé a tvrdé jako kámen, na větévky až do dřeně prozáblé suchým a ledovým větrem, na mrznoucí pupence, do kterých na podzim rostlina sbalila svých pět švestek. Kdybych věděl, že to pomůže, oblékl bych svou cesmínu do vlastního kabátu a na jalovec bych navlékl své vlastní kalhoty, pro tebe svléknu svou košili, azalko pontská, tebe, dlužicho, přikreju kloboukem a na tebe, krásnoočka, už nezbývají než mé ponožky, i vezmi zavděk.

A hle, je tu obleva, a zahradník se vyřítí na zahradu, aby zpracovával půdu. Po chvíli ji všechnu odnese domů, nalepenou na botách, pokud na povrchu rozmrzla, nicméně tváří se blaženě a tvrdí že už se země otevírá. Zatím nezbývá než "dělat různé přípravné práce pro nastávající sezónu". "Máš-li ve sklepě suché místo, připrav si květináčovou půdu, řádně míse listovku, kompost, zetlelý kravský trus a trochu písku." Výborně! Jenže ve sklepě je koks a uhlí: ty ženské se všude roztahují se svými hloupými domácími potřebami. Takhle v ložnici by bylo dost místa pro pěknou hromádku humusu...

A tedy čekat, čekat! Pane na nebi, jak je ten leden dlouhý! Jen kdyby už byl únor -

"Že se dá v únoru na zahrádce něco dělat?"

"No ba, třeba už i v březnu."

A zatím, aniž mělo o tom tušení nebo aniž se o to nějak přičinil, mu vyrazily na zahrádce krokusy a sněženky.