Pranostiky

- Svatá Felicita sníh z polí odmítá. (6.3.)
- O svatém Tomáši sníh bředne na kaši. (7.3.)
- Na svatého Řehoře čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře. (12.3.)
- Je-li na svatého Josefa hezky, urodí se málo obilí. (19.3.)
- Na svatého Benedikta má se ječmen a cibule síti. (21.3.)

Zahradníkův BŘEZEN

Máme-li podle pravdy a prastarých zkušeností vylíčit zahradníkův březen, musíme především pečlivě rozlišit dvě věci: a) co zahradník činiti má a chce, a b) co skutečně činí, nemoha dělat více.

a)Tedy náruživě a usilovně chce, to se rozumí samo sebou: chce jenom sejmout chvojí a odkrýt kytky, mrvit, rýt, kopat, přerývat, kypřit, hrabat, rovnat, zalévat, množit, řízky dělat, ořezávat, sázet, přesazovat, přivazovat, kropit, přihnojovat, plet, doplňovat, plet, zahánět vrabce a kosy, čichat k půdě, vyhrabávat prstem klíčky, jásat nad kvetoucími sněženkami, stírat si pot, narovnávat se v kříži, jíst jako vlk a pít jako duha, chodit do postele s rýčem a vstávat se skřivánkem, velebit slunce a nebeskou vlažičku, ohmatávat tvrdé pupence, vypěstovat si první jarní mozoly a puchýře, a vůbec široce, jarně a kypře po zahradnicku žít.

b) Místo toho klne, že je půda ještě pořád anebo zase zmrzlá, zuří doma jako zajatý lev v kleci, když mu zahrada zapadne sněhem, sedí u kamen s rýmou, je nucen chodit k zubaři, má u soudu stání, dostane návštěvu tety, pravnuka a čertovy babičky, a vůbec ztrácí den po dni, stíhán všemožnými nepohodami, ranami osudu...Ano, teprve jako zahradník ocení člověk ona poněkud obnošená rčení, jako je neúprosná zima, zavilý severák, sveřepý mráz, a jiné takové poetické spílání; ba užívá sám výrazů ještě poetičtějších, říkaje, že ta zima letos je potvorná, zatracená, sakramentská, neřádná, hromská a čerchmantská; na rozdíl od básníků nelaje jenom severáku, nýbrž i zlostným větrům východním; a méně proklíná sychravou metelici než tichošlápský a úkladný holomráz. ... Pro nás zahradníky mají rovněž důtklivou platnost lidové pranostiky; my ještě věříme, že "svatý Matěj ledy seká", a neučiní-li to, čekáme, že je rozseká sv. Josef, nebeský sekerník; víme, že "březen, za kamna vlezem", a věříme i ve tři ledové muže, v jarní rovnodenní, v Medardovo kápě a v jiné takové předpovědi, ze kterých je zřejmé, že lidé odpradávna mají špatné zkušenosti s počasím. Nebylo by se co divit, kdyby se říkalo, že "na prvního máje sní na střeše taje" nebo že "na svatého Nepomuka umrzne ti nos i ruka" ...zkrátka lidové pranostiky věští nám většinou věci neblahé a pochmurné. Pročež vězte, že existence zahradníků, kteří přes tyt špatné zkušenosti s počasím rok co rok vítají a zahajují jaro, dává svědectví o neumořitelném a zázračném optimismu lidského rodu. ...

Neprozradím vám tajemství, jak se zahradníci navzájem poznávají, zda po čichu, podle nějakého hesla nebo tajným znamením; ale faktum je, že se hned na potkání poznávají, ať je to v kuloáru divadla, na čaji nebo v čekárně u zubaře; první větou, kterou pronesou, si vymění své názory o počasí ("ne, pane, takové jaro vůbec nepamatuju"), načež přejdou k otázce vláhy, k jiřinám, k umělým hnojivům, k jedné holandské lilii ("zatrápená věc, jak se vlastně jmenuje, no, to je jedno, já vám dám od ní cibulku"), k jahodám, k americkým ceníkům, ke škodám, které natropila letošní zima a k jiným takovým tématům. To se jen tak zdá, že to jsou dva muži ve smokinku na chodbě divadla; v hlubší a pravé skutečnosti jsou to dva zahradníci s rýčem nebo konví v ruce. ... Se vším na světě lze něco dělat, všechno lze nějak spravovat a reformovat, ale proti počasí se nedá nic podniknout. Žádná horlivost ani velikášství, žádné novotářství, všetečnost ani rouhání nepomůže: puk se rozevře a klíče vzejde, až se naplní jeho čas a zákon. Tady si s pokorou uvědomuješ bezmoc člověka, pochopíš, že trpělivost je matka moudrosti.